Přemýšlím, že jestli chcu vidět další kousek Turecka, musím vyrazit co nejdřív.
Svoje středoturecké dobrodružství jsem musela chvíli rozdýchat a taky se zas trochu usadit ve škole. Dohnat různé věci a odevzdat nějaké důkazy o svém studiu :)
Byly to hezké slunečné dva týdny, během nichž jsem si s mrazením v zádech uvědomila, že jsme se dostali do druhé poloviny semestru a týdnů, které zbývají do mého návratu do rodné Zahrady České, není mnoho.
Začíná to tady nabírat obrátky a jestli nechci nic promeškat, tak musím jednat. V hlavě se mi začal rodit plán na jihovýchodní Turecko a protože odvaha, kterou jsem získala na posledním výletu neznala mezí, namířila jsem si to rovnou do centra dění, do města Diarbakir, odkud před dvěma lety Kurdové řídili svůj boj za nezávislost.
Dobře jsem si prohlídla mapu, spočítala dny a vyšel mi z toho parádní plán. Vzhledem k tomu, že je zkouškové a jazykovka BBC dala studentům volno, nemusejí do práce ani učitelé. Tudíž mi vyšlo krásných 10 dní na cestu.
Musela jsem ještě dodělat nějakou práci, snažila se zkontaktovat nějaké lidi ze sítě Couch surfing, ale protože se všechno seběhlo dost bleskově, neměli prakticky čas mi odpovědět. (Povídala jsem vám už co to je Couch surfing?)
Couch Surfing je komunita lidí co rádi cestují. Sdružují se na internetu, kde na adrese www.couchsurfing.com má každý svůj podrobný profil, kde se představují. Jde o to, že každý nabídne bezplatný nocleh, nebo setkání či radu ve svém regionu ostatním lidem, kteří cestují. Sám pak takou radu, nocleh, nebo pomoc může přijmout. Lidé se kontatkují na internetu a tímto způsobem se podporuje nezávislé cestování, kulturní a jazyková výměna. Parrráda.
Žádné komentáře:
Okomentovat