30. týden

20.04.2010

Vstřebávám zážitky z výletu, těším se na Bóše.

Ve tváři ještě cítím horké jihovýchodní turecké slunce a zážitky z mého průzkumného výletu si ještě srovnávám v hlavě. Ve škole je toho povíc a všichni jsou tak rádi, že mě vidí, že nevím, kde mi hlava stojí. (taky trochu bolí). Vidím, že vám svoje zážitky z Mezipotámie napíšu až později, neboť se schyluje k další průzkumné cestě, a to:

Oblast Černého moře, Severovýchod a město i jezero Van včetně (jak doufám) hory Nemrut. 

Nejhezčí na tom je, že to pojedu s Bóšem a tak to bude paráda. Doufám, že se to podaří veeeelmi nízkorozpočtově, jinak budu muset vzít v BBC i noční směny, hehe.

Je večer, třeští mě hlava, ale ještě usilovně pracuju, neboť potřebuju dorazit výpisky z jedné knihy. Slíbila jsem, že ráno půjdu běhat s jednou fajn erasmačkou Petrou z Maďarska, ale modlím se, aby pršelo jako z konve, protože - myslím, že potřebuju spát jako sůl.

Dnes večer muezzin z mešity ve vesnici za kopcem zpíval obzvlášť pěkně. Venku prší, vzduch voní a jeho melodické vysoké tóny se odrážely od kopců nesoucí podivná arabská slova, mezi nimiž jedno rozeznám bezpečně: Allah.