19.05.2010
Víte jak to je. Závodní trať je dlouhá a po dvou kolech už nevíte, kolik ještě zbývá. Jen víte, že je třeba podat dobrý výkon. Točíte na maximum a snažíte se ignorovat zakyselení ve svalech.
Ale do cílové rovinky se musí ještě zrychlit.
(To říkal Jeřábek.)
Špatně se mi v poslední době píše. Dlužím ti spoustu vnitřních příběhů.
Jsem neustále v pohybu, jakobych se bála, že něco propásnu. Oči a smysly mám ještě otevřenější, než jindy a adrenalin mi pomáhá, makat, myslet, běhat a nespat. Kolotoč se zrychluje. Pravidelné tempo. Je mi hezky, protože řád funguje. Chodím běhat nebo do posilovny na dvě hodiny denně, mezitím píšu a potkávám lidi. Rozhodla jsem se skutečně bavit, když se bavit mám a skutečně pracovat, když mám rande s počítačem. Všechno se scvrklo na několik věcí. Chodit do školy a užít si každé setkání s lidmi, které za chvilku opustím. Posilovna, neboť tělouš to má rád a taky se mi pak líp myslí. Psaní článku na konferenci.
Chtěla jsem dokončit zkoušky do konce května. Teď vidím, že nemám šanci a budu ráda, když budu moct udělat němčinu po návratu z Kemeru. Jo, to by mohlo fungovat.
Išik měla v neděli narozeniny. Já jsem fakt nemožná s těma datumama! Copak to není důkaz dobré kamarádky – pamatovat si to jedno datum? Sakra. Nemám žádný prašule. Ale zato nápad na dáreček, co snad potěší. Jednoduché a prosté. Vypálím jí CDčko s nejhezčí hudbou jakou najdu v počítači. Taky vyrobím album našich společných fotek. Inspirovala mě Adrianka. Mám takové báječné album od ní. Zítra se ho pokusím koupit a taky vyvolat fotky. Uvidíme jak se domluvím. ;)
Good night jsem vyřízená. Jsou dvě a ráno vstávám v 7. Jdu omrknout jakousi kulturní událost. Poreferuju.
Žádné komentáře:
Okomentovat