Na jih od Kayseri je krásné údolí Ihlara, které jsem už navštívila ve své předešlé výpravě, ale protože mě opravdu učarovalo, chtěla jsem, aby ho viděl i Bóša.
Cesta byla trochu dobrodružná. Spoléhali jsme na stopování, ale nakonec jsme zatměli někde uprostřed mezi Aksaray a Güselyurtem. Neměli jsme čelovky, a tak jsme zalezli na kopec a ulehli pod hvězdy mezi díry do kterých se uplašeně schovávaly pískající myši. Já jsem ani moc nerozebírala, že karimatku jsem si nestihla opatřit. Místo toho jsem vytáhla z krosny koberček, co mívám před postelí. O izolaci se asi nedá moc mluvit a dlouhej byl asi jen tak od ramen po stehna... hm. Nazvala jsem ho Aladinův koberec a rozhodla se, že to musí stačit. Ráno jsme se probudili s výhledem na známý a Hasan Daği, jehož vrchol byl ještě hojně zasypán sněhem. Libovala jsem si, jak je člověku krásně když si může užít tento druh svobody: v batohu všechno co potřebuje, před sebou cestu jakou si vybere a vedle sebe člověka, kterého miluje a se kterým si naprosto rozumí. Někdy nevím, jestli jsou to moje byšlenky, nebo Bóšovy, které vyslovujeme nahlas. No bomba. Šli jsme z Güzelyurtu údolím do Yaprakhisaru.
Tento čas bylo údolí ještě zelenější a nádhernější, než když jsem tam byla sama v březnu. Courali jsme se tam krásně, viděli znovu některá místa kdyby jsme neměli tak málo času, tak bychom potkali i lidi co tam už znám. Bylo by to každopádně zajímavé. Jestli jste viděli Roklinku v Pánovi prstenů, tak Ihlara je místo, které jedinné co znám mohlo inspirovat tvůrce filmu. Středem údolí se řítí modrošedá řeka, skáče přes kameny, které se urvaly z okolních skalních stěn, které jsou prokutané jeskyňemi, ve kterých stovky a tisíce let zpět žili lidé, pěstovali holubi a obdělávali vzácné kousky půdy dole v údolí, zavlažované řekou. Vykoupali jsme se v řece, pak si chvilku lehli na trávu a mě se až motala hlava z té čisté krásy. Navíc dobrý čas – bez turistů.
Ihlara Vídisi vede 14 km mezi vesnicemi Selime a vesnicí Ihlara. Cestu si lze zkrátit a údolí opustit zhruba na půli cesty ve vesnici Belisirma. Odtud je možné vzít dolmuš kamkoliv do okolních vesnic.
V Yaprakhisaru (který je téměř spojený se Selime) jsme stihli ještě prolézt některé starobylé umělé jeskyně a chrámy, které jsou volně přístupné ve skalách. Tato oblast je známá svými podzemními a skalními obydlími, která postavili první křesťané a později Řekové. Chytli jsme autobus do Aksaray (museli jsme popoběhnout, protože byl poslední).
| Mešita v Güzelyurtu |
| Pohled do údolí Ihlara z vrchu |
| Místní obyvatelé |
| Osel je nejspolehlivější dopravní prostředek |
Žádné komentáře:
Okomentovat