Konference v Kemeru, Turecko

07.06.2010

GeoMed 2010, mezinárodní geografická konference, jednoznačně jeden z mých větších zážitků tady v Turecku.


Nebudu vyprávět, že to byla jen bomba a fantazie. Mělo to i stinné stránky.

První a poslední den (to je zajímavý) to bylo trochu peklo. Poměrně nuda, a než jsem si tam našla svoje místa a lidi, tak jsem docela trpěla. Nejlíp mi bylo stejně samotné s knížkou, po západu slunce na pláži. Horší bylo že takové chvilky trvaly jen pikosekudu. Některá individua měla neustále pocit, že nutně potřebuju jejich společnost. Smutný bylo, že konverzce s nima byla katastrofa a já jsem nestačila zírat, jaké metody na mě zkouší, aby mě sbalili. (neboco). Naučila jsem se docela zajímavou novou věc. Po jemných a velmi zdvořilých vysvětlovacích manévrech - které nepochopili - jsem musela přitvrdit a začít být opravdu odměřená, jednoznačná a nepříjemná. Někdy nemá cenu být moc citlivá.

Ubytování bylo ok, ale říkala jsem si, že ty peníze co jsem za ten pokoj zaplatila, bych na svých cestách nikdy za takový hotel nedala. Byla to kategorie tak do (maximálně) 25 lir. Já za to zaplatila 60lir (panebože). Ale bylo to dopředu, přes účet a asi nebyla jiná možnost. Byla to v rámci konference vlastně nejlevnější variata.

Celá akce se však konala v hotelu přes ulici, který byl označen pěti hvězdičkami. Tam jsme měli neomezený přístup ke všem vymoženostem, jako sauna, posilka, bazén, hamám (turecké lázně), neuvěřitelné stravování. V hotelu se mluvilo převážně rusky, konference probíhala v angličtině.

Tyhle prázdninové destinace mi však nedělají moc dobře. Je to taková nucená relaxace, všichni vypadají neustále dobře, extrémní oblečky přes plavky dokazovaly, že se chtějí všechny ženy na dovolené proměnit v princezny (což se jim nedaří, protože se první den spálily na sluníčku). Přišlo mi, že se buďto šlechtí v pokoji, předvádějí na vysokých podpadcích na obědě, nebo povalují u bazénu. To mě trošku dusilo. Nevím proč.

Vím, vím, byla jsem tam kvůli geografickým prezentacím - to mě psychicky zachraňovalo.

Jenže i tyto prezentace nebyly vždycky až tak extrémně zajímavé. Člověk si prostě musí vybrat. Moje prezentace byla na programu ještě dřív, než jsem se stačila rozkoukat. Potažmo, než jsem se stačila i převlíct a vůbec dokoliv po noční cestě autobusem. Nicméně to bylo celkem v pohodě. Prostě jsem vykládala o čem jsem psala článek a hojně na to studovala. Jazykově jsem si poradila docela dobře. Ne všichni byli v angličtině zrovna plynulí a tak můžu říct, že jsem měla docela výhodu.

Atmosféra byla celou dobu příjemná, přátelská a kolegiální. Nemusela jsem se cítit méněcenná protože nemám ještě svůj titul. To tam vůbec nehrálo roli. Povídali jsme si o zeměpisu, o životě v různých zemích, lidi se zajímali a ptali se. Musím říct, že o Českou Republiku je docela zájem. Potkala jsem lidi z Íránu, Polska, Pakistánu, skvělý lidi z Kosova, byla jsem jedinej zástupce ČR a ještě k tomu sama holka, tak to budilo trochu pozornost. 

Můj článek se jmenuje Geopolitical position of the Czech Republic (Geopolitické postavení České republiky), a některé to zaujalo tak, že mě požádali, abych jim to poslala na mail. Tak to mě samožřejmě potěšilo.

Konference pro mě znamenal kromě nové zkušenosti taky zajímavé kontakty. Nejcennější pro mě se jeví rozhovor s profesorem Georgesem Cravinsem z univerzity ve Wisconsinu, USA. Jeho oborem je politologie a může být pro mě dobrým zdrojem inspirace při psaní diplomky. Jeho dvě přednášky byly o Turecku a tak jsem získala zas nový pohled na některé věci. (Moje diplomka je taky o Turecku.) Měla jsem s profesorem Cravinsem několik zajímavých rozhovorů a tak věřím, že si na mě vzpomene, až mu napíšu o jeho články. 

Poslední den byl trochu opruz. Musela jsem vysvětlovat jednomu geografovi, že jsem mu fakt nikdy neslíbila, že konferenci strávím s ním. Takhle přecitlivělýho kňourala jsem snad ještě nezažila.

Světlým bodem tohoto dne byli lidi z Kosova. Pohodáři, co si na nic nehráli a dobře se s nima povídalo o běžných geografických blbinách. O životě a situaci v Kosovu, o poměrech na katedře atd.

Tyhle konference pomáhají lidem pochopit situace v jiných prostředích a kulturách. Moje dojmy z těch čtyřech dní by byly na dlouhý rozhovor. Já už budu končit, protože se musím učit němčinu.

papa.