Barbecue po deštivém dni

19.05.2010

Kdo tvrdí, že se barbecue musí zrušit, když odpoledne spadne trochu krup... nemá pravdu.

Je jedna ráno, po parádním BBQ. Išik, Özgün, Serkan a Petra z Maďarska. Grilovaná kuřátka, škemrající kočka, zeleninovej salát s tajemnou směsí koření, broskvová šťáva na kterou má Išik alergii, Özgünova rýma, západ slunce, dvě teorie zaobírající se tím, co je to vlastně romantika, probírají akademici Serkan a Özgün:) :). Povídání povídání povídání.

Jde to na mě. Sentiment, rekapitulace, podivný smutek. Mám moc práce. To jo. Ale to co se blíží je daleko větší než zkouška z němčiny, nebo zpěvu. Dokonce větší, než článek do Antalye. (Možná, hehe)

Blíží se konec Turecka. Konec MĚ v Turecku. Jdu znovu rychle v hlavě všemi klíčovými okamžiky... zažila jsem tady toho hodně. Neuvěřitelné. Copak je možné, aby to skončilo? Jakým způsobem to zkončí?

Bude to bolet.

Co všechno se změní??

..nic.

Prostě jen skočím na letadlo a...

Özgün bude dál snít o životě v zahraničí zatímco bude chodit po horách a bránit se holkám.

Serkan bude pravděpodobně přemýšlet o novém spolubydlovi, hrát hry a vařit těstoviny se salčou.

Išik... Išik, bude poletovat po škole a bude skvělou organizátorkou všeho k čemu se přichomýtne. Išik... Honey...Ta mě bude chybět.

Přijedou další Erasmáci. V Jídelně se bude dál vydávat na nerezové tácy s prohlubňama na 4 druhy jídla. Canbolat bude přednášet Comparative analyzes, Günlihal ťukat do klavíru stále stejné stupnice pro rozezpívávající se studenty.

Johannes bude psát svůj elaborát o Arménské genocidě a Alica...Dostane stipendium a pojede za Johannesem do Německa. Naučí se tu zapeklitou řeč, která se mi neustále vysmívá.

A tak se koukám do kalendáře a chci vidět ještě pár dnů – snad i týdnů – ve kterých si tohle všechno chci ještě chvíli vychutnávat.