19.3.2009
Tak to bylo něco! Büsra je jedna z mých studentek v BBC. Na pondělní hodině jsme se domluvily, že spolu něco podnikneme mimo třídu a přidala se většina ženské části třídy. Domluva zněla: ve čtvrtek v šest.
Tak to bylo něco! Büsra je jedna z mých studentek v BBC. Na pondělní hodině jsme se domluvily, že spolu něco podnikneme mimo třídu a přidala se většina ženské části třídy. Domluva zněla: ve čtvrtek v šest.
Došla jsem na sraz před BBC a tam na mě čekala nová tvář. Jmenuje se Bučin a umí moooc pěkně anglicky. (Jsou lidé, kteří nikdy nikam necestovali a nikdy nemluvily s cizincem a přesto když otevřou pusu, tak mají tak perfektní výslovnost a intonaci, že byste je málem tipli na rodilého mluvčího. Tajemstvím je: vualááá: sledování amerických seriálů).
Bučin mě zavedla do hezkého bytu na hlavní ulici k Büsrah, která bydlí se svou sestrou a už byla v pilném vaření, smažila Köfte. Krásně mě přivítala, pořád mluvila turecky, objala mě, dala mi papuče a omluvila se, že je cítit smažením. (Mě se sbíhaly sliny.) Holky byly zvědavé na mého boyfrienda, mezitím jsme ochutnaly nějaké Köfte a povídaly si. Asi po hodině přišly ostatní holky z kurzu: Gáje (čertví jak se to píše: Gaiye, nebo Gağye...), Esram, Aiše, a další.)
Büsrah připravila skutečné dobroty. Byl to takový sváteční stůl. Mami, něco, jako když máme hody a odmyslíš si trubičky a chlebíčky. Donesla köfte(masové malinké karbanátky), úžasnou rýži, čerstvý salát, pak salát ze sušených rajčat (MŇAM!) výýýýborné lilkové závitky a zajímavou polívku. Ta polívka se jmenuje Tebiyeli Tavuk čorba. Vypadala podobně jako jedna z polívek, co nám občas mrsknou na tác v Yemekhane (univerzitní jídelně). Teď už vím, jak má ve skutečnosti chutnat!
Recepty mám napsané. :) Jejich vysvětlení, popsání a vyhledání všemožných ekvivalentů k různému koření zabralo podstatnou část večera.
Ojoj, konverzace byla trochu jednodušší, Bučin působila jako důležitý komunikátor-překladatel. Nicméně potom musela odejít, tak holkám nezbylo, než se trochu odvázat a začít aspoň zkoušet nějakou tu angličtinu. Pomohly tomu možná moje vtipně „turecké“ věty a pokusy opakovat turecké jazykolamy, nebo texty písniček. Pak jsem na ně ovšem vybalila naše: „Třistatřiatřicet..“ a konkurence ztratila sílu. Nejveselejší ovšem asi bylo, když jsme začali tančit a já se učila jejich super šimi s cinkavými penízky uvázanými kolem boků. Musela jsem u toho vypadat jako dýně. Pak mě ale učili tanec zvaný Horon a to jsem zas zvládla poměrně dobře ;)
Později přišla i Semihal – další učitelka z BBC a naučila nás Maďarský tanec, co ho může tančit spoustu lidí naráz a vypadá to moc pěkně, i když je hezky jednoduchej.
Byl to supr večer. Náhled do kuchyně turecké kultury. Büsra se mezitím změnila z kuchařky na úžasnou tanečnici a tančila nám s těma penízkama i se šátkem orientální tance. Prostě k sežrání. Semihal mě před půlnocí hodila domů starým zachovalým žigulíkem a než jsem usnula, v hlavě mi zněla směs arabské a turecké hudby.
Žádné komentáře:
Okomentovat