Začíná 21. týden mého Tureckého dobrodružství.
Cesta do Bursy ve mě vyvolávala zpětně pocity, které jsem měla, když jsem sem cestovala poprvé. Uvědomovala jsem si, jak je má situace odlišná. I když jsem byla trochu sentimentální, věděla jsem, že se vrací někam, kde už jsem si zázemí připravila a tudíž odpadá 90% příletových stresů. Cítila jsem příjemnou jistotu a suverenitu, která mi po většinu minulého semestru chyběla. Vím přesně kam jít, jak se tam dostat a co budu dělat. Když si vzpomenu na tu první noc - která vypadala navlas stejně jako tato - a já se poprvé ocitla na trajektu na Bosporu! Nevěděla jsem ani jak Turecky poděkovat. Byla jsem ztracená a odkázaná na dobré anděly.
Zato dnes jsem stála na přídi, vítr voněl jarem, čechral mi vlasy a přede mnou byl asijský břeh Marmarského moře. Kolem chodily ženy v černých hábitech a já jsem už nezírala jako v zoologické na dinosaury.
Uvnitř jsem cítila pocit, který má pravděpodobně kočka, když si vrní. Těším se. Turecko je fascinující země a navzdory všemu váhání a rozhodování jsem ráda, že jsem se tady ocitla znova.
Když jsem se vydala na záď podívat se jak vypadá břeh nočního Istanbulu... zahlédla jsem na černé obloze padat hvězdu...
Žádné komentáře:
Okomentovat