Nové bydlení na Cagdas Caddesi

Nový dům, ve kterém budu bydlet se jmenuje Šans. V překladu šance, nebo taky štěstí. To začíná pozitivně.

Bydlím teď v centru staré Görükle. Čili Görükle Village.(vilič). Do centra mi to veme jen 10 minut. Je to sice asi jedinej dům v celým Turecku bez balkonu, ale ze svého pokoje mám krásný výhled na krajinu, pole a olivový sad.

Spolu se Serkanem bydlíme ve čtvrtém patře. On má jeden pokoj (já mu říkám kobka, protože je sice teplejší, ale je malý a okno vede do šachty. Můj pokoj je sice pořád na svetr, ale obdržela jsem elektrické minikamna tak jima občas teplotu trochu vyladím.

Pokoj je to prostorná (když jsem ho poprvé uviděla, hned mi srdce zaplesalo nad vínově namalovanými zdmi), dvě okna s výhledem na ten sad a celkem dobrej nábytek. V rohu u stropu je sice jakási plíseň, ale na tu už jsem si pořídila štětec s bílou barvou. Jinak nějaká flora mě tady nezabije. Nábytek ujde. Su za něho ráda, mám luxusně aj křeslo a tak jsem si hned vyrobila "čtecí koutek" čemuž se Özgün a Perin strašně smáli.

Co Vám mám povidat. Já ten pokoj prostě miluju. Tady jsou fotky pro lepší představu.

Jsem spokojená jako želva v akvárku.
-----------------

Se Serkanem se mi žije dobře. Je to pohodovej týpek. Sice na můj vkus trávím příliš mnoho času se svým počítače a kouří, ale nijak mi nepřekáží. S kouřením jsme se domluvili a fungujícím kompromisu, že bude svou vášeň provozovat jen u sebe v pokoji a pokud možno se zavřenými dveřmi. Je fakt, že někdy naše společná kuchyňa a Televizní prostor nevoní zrovna po cibulce, ale to s tím kouřem prostě už tak je. V turecku před ním nemám šanci uniknout.

 

Serkan je ohleduplnej, všímavej a maximálně nápomocnej. Vždycky když si jde pro cigára, tak se mě ptá, jestli nechcu neco v obchodě, nebo když jede do školy autem, tak mi řekne, jestli nechcu taky někam hodit. Ptá se mě jak se mám a ochotně odpovídá na všechno co potřebuju vědět - je pravda, že jeho odpovědi jsou skoro jako vědecké práce (tj. douhé), ale tohle je další rys Turecka - povídání nikdy není dost. Konec konců je taky  základem vztahů obecně. Že?

 

Neměl žádné námitky při mých "zútulňovacích" přeměnách kuchyně a studené chodby na společenku s křeslem a televizí. Když jsem potřebovala tu bílou barvu na můj plesnivý roh, tak jel se mnou to vykomunikovat. (Zlato.) Jelikož ten člověk tady skoro nic neměl a já si zoufale neměla kam dát v koupelně mýdlo a kartáček, tak jsem kupila jakousi poličku. On došel s tím, že potřebujeme ještě jednu v kuchyni, abych si měla kam dat ty svoje čaje a jídlo. Řekl, že ji koupí on a taky že to udělal hned další den. Jako holka jsem se modlila, aby vybral nějakou odpovídající barvu, třeba neutrální béžovou aby to nevypadalo jako u cigánů (neboť vzhledem k tomu, že je to plastová záležitost, barva je to jedinné, čím se dá design našeho bydlení  trochu zachránit.)

 

Donesl křiklavě modrý exponát

 

Vysvětlil mi, že když jsem se zmínila, že nemá brát růžovou, tak vymyslel, že chemická modrá bude ta správná. (Pro představu je to taková ta modrá jakou mají aj gumové rukavice na umývání záchodu.) Myslel to upřímně a tak jsem byla velice jemná, když jsem ho ptala, jestli nebyla béžová - jako máme v koupelně. Neváhal ani minutu a s úsměvem skočil do auta ji vyměnit, dokud je nevybalená z igelitu. Teď máme všechno co potřebujeme a ten byt nikdy nebyl hezčí. ;)

 

Tak. Jak vidíte, můj život tady se skládá aj z takových roztomilých maličkostí.