Na katedře hudby chodím jen na hlasovou průpravu. (To, že jsem nechala sboru mi trhá srdce, protože na koncu semestru bude velkej koncert a jestli by to byl takovej zážitek, jako koncert na oslavu vzniku republiky - tak to se připravuju o hodně. No, ale co bych pro diplomku neudělala...)
Před několika týdny jsem se seznámila se Zekiyí. Drobná kočka, co dostala na zpívání Dvořákovu Rusalku. Měsíčku na nebi. Má to zpívat v Češtině! A tak ju učím "ř".
Nejhorší je pasáž "řekni mu řekni" a pak taky "...vpomenul ve snění na mě." Tady jsem si uvědomila jak čeština střídá trvrdé a měkké zvuky, to cizincům láme jazyk. Jsme schopní dát tři, i čtyři souhlásky za sebe : jako ve slově "vzpomenul", "stříbrný" nebo "vzbudí". Chudák Zekiye, ale vede si statečně. Místo "ř" říkáme něco mezi "r"a "š" (a funguje to).
Není nad Italštinu, která celekm pravidelně ve slovech střídá souhlásky a samohlásky. Proto je to taky nejzpěvavější jazyk na světě. Když zpíváte italský text, máte se tam o co opřít (souhlásky) a taky má co znít (samohlásky).
V turečtině zase mají pravidlo tvrdosti slov. Mají víc samohlásek než čeština a dělí je na tvrdé (ty co se tvoří vzadu v krku - "a", "i" -bez tečky, co zní jako ruský tvrdý znak, "o" a "u")
Pak mají měkké (tvoří se vpředu, více pomocí rtů: e, i, ö, ü.) Trik je v tom, že v tureckých slovech jsou vždy samohlásky jen z jedné skupiny.
Například: Tešekkür ederim (=děkuji) - všechno se tvoří vpředu.
-----
No, co jsem to chtěla.. Jo, ta Rusalka. Je to nádhera to zpívání. Kdybych mohla, tak se vykašlu na geopolitiku i němčinu a chodím jenom na zpěv.
Anna Netrebko, Měsíčku na nebi.
Před několika týdny jsem se seznámila se Zekiyí. Drobná kočka, co dostala na zpívání Dvořákovu Rusalku. Měsíčku na nebi. Má to zpívat v Češtině! A tak ju učím "ř".
Nejhorší je pasáž "řekni mu řekni" a pak taky "...vpomenul ve snění na mě." Tady jsem si uvědomila jak čeština střídá trvrdé a měkké zvuky, to cizincům láme jazyk. Jsme schopní dát tři, i čtyři souhlásky za sebe : jako ve slově "vzpomenul", "stříbrný" nebo "vzbudí". Chudák Zekiye, ale vede si statečně. Místo "ř" říkáme něco mezi "r"a "š" (a funguje to).
Není nad Italštinu, která celekm pravidelně ve slovech střídá souhlásky a samohlásky. Proto je to taky nejzpěvavější jazyk na světě. Když zpíváte italský text, máte se tam o co opřít (souhlásky) a taky má co znít (samohlásky).
V turečtině zase mají pravidlo tvrdosti slov. Mají víc samohlásek než čeština a dělí je na tvrdé (ty co se tvoří vzadu v krku - "a", "i" -bez tečky, co zní jako ruský tvrdý znak, "o" a "u")
Pak mají měkké (tvoří se vpředu, více pomocí rtů: e, i, ö, ü.) Trik je v tom, že v tureckých slovech jsou vždy samohlásky jen z jedné skupiny.
Například: Tešekkür ederim (=děkuji) - všechno se tvoří vpředu.
-----
No, co jsem to chtěla.. Jo, ta Rusalka. Je to nádhera to zpívání. Kdybych mohla, tak se vykašlu na geopolitiku i němčinu a chodím jenom na zpěv.
Anna Netrebko, Měsíčku na nebi.
Žádné komentáře:
Okomentovat