Úterý

Uvědomila jsem si, že bylo Mikuláše. Wow. Dovedu si představit, jak se u nás postupně rozvíjí Vánoční duch. U nás v Jiříkovicích chodili mikuláši po dědině, půjčovali si babiččiny kostýmy. Jako každej rok. Čerti černí jako uhel, v kožešinových vestách, Anděl s křídly z peříček a Mikuláš vypadal jistě jako bisup. Krása. Jako každý rok.

šok po bengálské noci se trochu klidňuje. Katia, Fritzi, Anita, Sanny a Katka jsou v tom bytě pana "anděla" a asi tam zůstanou. Nikdo nemá náladu se zase někam stěhovat. Kaša, Lukasz a Jakobo zůstali u Jalčina a Hakana, Karu u Ferdy (bude muset dojíždět strašně dlouho do školy) a já mám věci u Deryi a válčím se zimou a kočkou. Teď se zrovna zkouším učit, (začíná to zas hořet v několika předmětech) ale kočku hrozně zajímá moje propiska, pak zase hrnek s horkým čajem. V jednu chvíli si hraje s tučňákem na jedné straně pokoje a v následující sekundě ji mám na klávesnici počítače. Vyskočí úplně všude. Když ji odstaním ze stolu, ani se neotočím a leknutím málem vyliju čaj, když mi ze země vyskočí na záda a drápkem se bezpečně zajistí přes všechny vrstvy oblečení včetně mojí kůže. No jo - vlasy. Jsem kráva, že jsem si je před ní hestáhla nahoru.

Je tady dost zima. Budu si muset koupit bezprstový rukavice, abych mohla ťukat do počítače a nezmrzla u toho. Bylo by fajn mít tady aspoň jedny babiččiny teplý ponožky. Barevný z proužkama. hmm.

 Všechno se uklidňuje. Jen ten zatracenej kouř je stále všude. Ve všem oblečení, v mým spacáku, smrdí i knížky. Teď tady sedím a cítím to taky. Většina baráků topí na uhlí. To bude v zimě peklo. Nemůžu si na to zvyknout. Tělo mi stále produkuje návaly adrenalinu pokaždé když zavětřím kouř. Předevčírem jsme s Katkou seděly v Abišolu a co se nestalo. Jeden ze sympatických číšníků v zelené košili vyšel po schodech s dortem v ruce. Byly na něm prskavky. Vypadalo to fakt nádherně. To jsem tady viděla mnohokrát, když má kamarád narozeniny, a chcete mu udělat radost, objednáte mu v restauraci dort. Normálka. Jenže když zelená košila prošla kolem našeho stolu, v momentě kdy jsem zavětřila prskavkový smrad, tělo se mi téměř zbláznilo. Dostala jsem takový šok do svalů, plic a očí, že jsem musela ven na vzduch.

No nic. Ale zlepšuje se to.

Kočka vedle něco žere. Jdu se podívat, jeslti to nejsou moje šátky, nebo učebnice do němčiny. Ona je taková hravá.