19.11.2009
Nějaká krize inspirace? Bratrovi se na jeho stránkách taky moc nechce nic psat. Tudíž mám pocit, že máme my váhy v psaní nějaké útlum.
Nevadí, tenhle týden stojí za zaznamenání. Nikdy jsem nenaspala míň hodin, a co jsem tady, nebylo tolik srandy jako teď za jeden víkend. Jedna z věcí, ze které mám radost, že jsem mohla trochu víc poznat Františka. Skvěle se s ním povídá a je neskutečně vtipnej. Hrozně mě bavilo představovat ho jako taťky, což mi asi celej život chybělo... V Turecku je totiž trochu komplikovaný představovat ho jako my mother´s boyfriend....Takže při představování to byli prostě rodiče a hotovo. :)
První co jsme spolu zažili byl Istanbul. Kamarád Johannes z německa a s jeho skvělou Turečtinou nám byl perfektním průvodcem, takže jsme proběhli celé Evropské historické centrum, viděli Higha Sophia, Sultan Ahmed Cami, starověkou kanalizaci - stále úchvatně zachovalou, Bosphorus, jeli jsme lodí, prošli Taksim square - což je něco jako Václavák v Praze. Místo koně mají památník obětí války za nezávislost s Atatürkem.
Upadli jsme do spárů prodejce koberců a dokonce mě tam málem provdali. Mamka nemohla protestovat, protože nerozumněla a mě zrádce Johannes překládal jen to co se mu hodilo. On za mě chtěl - jantar jen jedinnej šátek a jednoho velblouda. (Chudák neví že by za mě mohl dostat i stádo nejlepších zvířat. hehe) Nakonec se vzdal aj toho velblouda,(!!) protože naznal, že by ho neměl do čeho zabalit při přepravě do Německa... Achjo.
Spali jsme naneštěstí v nejhorším hostelu, jakej jsem za svou cestovatelskou kariéru zažila...Ale Všichni účastníci výpravy byli tak flexiblní, že jim za to musím připsat 10 bodů.
Ochutnali jsme super rybu v chlebu - nejlepší fast food - mnam, mnam. Asi by to mohli začít dělat aj na Masaryčce v Brně! A snědli jsme to na bobku s výhledem na Bosphorus.Svítily hvězdy, z minaretu zněly modlitby v arabštině a majitel pojízdného stánku s námi zacházel jako s velevzácnou návštěvou. To je ostatně všeprostupující rys Turecka - VŘELÁ POHOSTINOST.
Dalšího dne jsme si užili Asijskou část Istanbulu, Velký Bazar když zapadalo sluníčko, zjistili jsme, že se hraje jakýsi důležitý fotbal, tak jsme s mamkou naznaly, že doprovodíme naše kluky a posledujeme hru u sklenice točeného Effesa. V hospodách se v Turecku nekouří. Tak jsme si to aj užili. Potakli jsme tam dva pražáky (s příííííííšerným pražáckým heleeeeee, a viiiť).
Cestu zpět jsme si užili na lodi. :) Z Istanbulu se do Bursy můžete dostat dvěma způsoby. Buďto busem z hlavního otogaru (přičemž jedete 45 minut po moři, když proplouváte Bosporskou úžinu), nebo skočíte na loď v přístavu Mudaniya a jedete lodí Marmarským mořem až do centra Istanbulu. Mudaniya je půl hodinky busem z univerzitního Campusu.
Žádné komentáře:
Okomentovat