Slunce znovu vstalo. To znamená, že začal i další den. Pro nás ale pokračoval stále ten samý...
U Serkana jsme seděly víc jak pět hodin. Někdo si schrupnul. Já jsem nespala vůbec. Slunce vstalo a začalo se rozednívat. V osum jsme se rozhodly vrátit se do našeho domu a zjistit jak to tam vypadá.
Byla to neskutečná podívaná. Pach spáleného plastu byl ve všech koutech a nemilosrdně připomínal události uplynulé noci. V domě už chodili elektrikáři a nějací další lidi. Všichni měli roušky na obličejích, trhali z šachty ohořelé kabely, ohořelé dřevo, ve spodním patře museli i rozkopat kus zdi. Všude saze, byty otevřené. (Do řiti, kdo měl od nich klíče?) Holky měly vražednou náladu. Byt Sanny a Anity vypadal nejhůř. Černota a saze nemilosrdně všude. Sanny se rozplakala. Anita s Fritzi volaly domů. Sanny už se svou rodinou mluvila vnoci. Tak jako všichni. Napadlo mě, že to nemá vůbec cenu. Akorát bych všechny vyděsila. Stejně mi tady nepomůžou.
Šla jsem do našeho bytu. Karu tady ještě není. Je v Istanbulu. Karu je vždy pryč když se něco děje. Ale tentokrát to bylo jen pro její dobro a jsem moc ráda, že to nemusela zažít. Dveře byly otevřené, taky okna byla dokořán, takže ten smrad nebyl tolik intenzivní. Moje tělo na něj reagovalo furt dost velkým stresem. Třásly se mi ruce. Nahlédla jsem do koupelny a zase ji okamžitě zavřela. Všude šedožlutá hmota - asi zbytky hasíc pěny. Ventilátor napůl roztavený a napůl ohořelý byl vybouraný a zbytky zdiva popadané po záchodě a po zemi. Bude lepší, když nechám dveře do koupelny zavřené, usoudila jsem.
Jinak byl byt v pořádku. Nic neshořelo, saze téměř nikde. Musím moc děkovat Bohu. MOC MOC MOC.
Po chodbě chodili lidi v rouškách, roznášeli saze půlně všude, byli v našem bytě, kontrolovali vedení a potrubí. Je jasné, že v tomhle domě nemůžeme zůstat. Budou muset udělat strašně moc práce, než se tady bude zase dát bydlet. Můj Bože tohle je TAK špatně postavenej dům!! A řemeslníci jsou naprostí amatéři. Během dne vyšlo najevo spoustu věcí. Hledal se viník, všichni se navzájem obviňovali. Majitel nebyl k nalezení, Anita vyhrožovala policií a chtěla volat právníka.
Šly jsme do kanceláře společnosti, která dům pronajímá. Majitel byl na cestě asi hodinu. Byly tam jen dvě sekretářky a ani jedna neuměla pořádně anglicky. Sanny byla histerická, že jim tam roztrhala katalog Oriflame. Anita volala do Maďarska a Ella se jim snažila vysvětlit, jak nebezpečné to celé bylo. Vypadalo to, že nás začaly brát vážně, až jim Anita ukázala fotky jejich černého bytu.
Potřebovali jsme nutně překladatele. Volala jsem Özgunovi, ale ten byl ještě doma ve městě, tak jsem mu jen řekla, že to vysvětlím později a zavěsila. Neměla jsem kredity. Volala jsem Derye, ta přiběhla za chvilku. Chlap by byl lepší, ale Derya je úžasná. Všechno to emocionální stresování obou stran překládala s obdivuhodnou objektivitou. Je neuvěřitelná. Seděli jsme a čekali na majitele. Nebylo dost židlí a tak jsem seděla u zdi vedle dveří, když vešel chlápek. Když tam tak stál s cigaretou ve svěšené ruce, dýmilo mi to přímo do obličeje. Ani nevím, jak jsem se ocitla na opačné straně mísnosti. Cítila jsem se strašně divně, když jsem se mu snažila vysvětlit, aby si to kouření nechal na jindy. Bože, Vím, že asi nerozumněl anglicky, ale trvalo mu to sto věčností, než pochopil!!!!!
Byl to elektrikář, co předevčírem instaloval zvonky. Už v noci hasiči zjistili příčinu a všichni jsme věděli, že instalace zvonků byla špatně udělaná a oheň vznikl právě proto. Ten kluk byl v ten moment velmi blízko smrti. Samozřejmě že za nic nemohl..
Středem domu prochází větrací šachta, která spojuje všechny koupelny a má odvádět vlhkost pryč. (Proto, když si někdo zpával při sprše, slyšeli to všichni.:) Touto šachtou, je vedena veškerá elektrika, odpady a voda. (Mám pocit, že plyn jevedenej taky touhle šachtou, ale nevím to jistě.)
Vodovody dělali kreténi. Neustále nám někde něco kapalo. V koupelně, i na balkoně u termostatu. Každej z nás byl u správce kvůli kapající vodě nejmíň jednou. Voda kapala ze spojů v potrubí taky ve větrací šachtě - přímo na elektrický vedení. Elektrikář toto věděl, řekl nám to. Bránil se, že to majiteli řekl a obdřel instrukce, že má vodu vypnout jen po dobu nezbytně nutnou, udělat zvonky a zase ji zapnout. Slíbil, že o vodu se postarají později.
To byla - zdá se - kardinálí chyba. Teď mu dům vyhořel a měl tady tucet nájemníků, kteří byli ochotní volat policii a žádat odškodné. Anita byla skutečně vytočená. Mě chvílama připadalo, že je tam přiliž mnoho ženských a tak jsem chápala, že hladina emocí bude poněkud vyšší. Majitel se nás bál. Nepřišel vůbec do kanceláře. Kaša volala z našeho domu, že všichni (které chtěla Anita zabít) byli tam. A tak jsem se taky odebraly.
Byli tam řemeslníci, majitel v saku a nablískaných botech, jeho nějací pomocníci a taky správce, se kterým jsme jednali, když jsme se sem stěhovali. Derya byla neskutečně statečná. Všichni se navzájem obviňovali, nikdo samozřejmě nechtěl nést zodpovědnost. Hledal se viník. Anita vyhrožovala policií, majitel oznámil, že pokud půjdeme na policii, tak nám nevrátí depozit (450 lir). To bylo šokující. Bylo jasné, že se policie bojí.
Když se stěhujete do nového bytu, spoustu věcí vám prostě nedojde. V domě není absolutně žádné poplašné zařízení. Ani jedinný hacící přístroj. Únikový východ, nebo bezpečnostní telefon.
Všechny ty vtipnosti, o kterých jsem vám psala dřív, jako záchod na kterém musíte sedět ze strany, protože je příliš blízko zdi, křivé zdi, nebo sprcha vyspádované směrem od kanálu dolů...To skutečně podstatné, jsem si vůbec neuvědomila.
Nějaký muž nám nabídl, že zkusíme najít alternativní bydlení - alespoň dočasné. Šli jsme s ním přes celé Görükle, podívat se na jakýsi bytový dům. Fritzie se zhrozila. Měla pravdu. Nový dům, to znamená znovu projít celým tím otravným procesem, nahlašování plynu, čekání na otevření vody, bez internetu.... Nikdo z nás už to nechtěl. Navíc to byly byty naprosto nevyhovující. Tam jsme potkali jiného muže. Vůbec jsme nevěděly kdo ke komu patří. Nenáviděly jsme všechny. Takže chvíli trvalo, než všem došlo, že ten poslední chlap byl anděl.
Nabídl nám dočasný azyl ve velkém bytě o čtyřech pokojích, který normálně pronajímá, ve svém domě, ale teď byl prázdný. Nabídl nám, že se tam můžeme nastěhovat a zůstat jak dlouho bude potřeba, než najdeme nový byt. Sama jsem byla mimo. Ale tohle mi došlo asi první. Musela jsem ostatní trochu probudit.
Žádné komentáře:
Okomentovat