Definitivně ANO!

15.12. 2009

V posledchím dnech jsem často přemýšlela jak to provedu s tím prodloužením tady. Celým srdce m po tom toužím od té doby, co jsem přijela. Tolik energie jsem do toho už vložila a tolik starostí s tím měla....
Mamča po uplynulých událostech jednoznačně navrhovala návrat. Peťa viděla návrat jako hotovou věc.

Věřím, že události, náhody a okolnosti našeho života nás vedou bezpečně tou nejlepší cestou životem... pokud dovedeme dobře číst a vnímat. O tomto mamča několikrát mluvila, aby mě přesvědčila, že tam, kde nic nejde jak má a nic se nedaří, tam že to ukazuje na jednoduchý fakt, že to prostě není cesta, kterou bych měla jít. Tomu rozumím. Vím, že má pravdu. Řídím se podle toho a vím, že to funguje.

Ale je tu druhá věc a tou je intuice. A ta moje nikdy ani na chvilku nepřipustila, že bych se měla sbalit a odejít.  Jistě... po zhodnecní všech zádrhelů a průšvihů tady, jsem se musela zamyslet, jestli to má cenu.. Jenže nemám pocit, že se děje něco zas až tak dramatického. Turecko je fascinující země.
Chci vědět víc, dosáhnout výš a zajít dál.

Dneska jsem koupila zpáteční letenku. To znamená, že se vracím na další semestr do Turecka. :) (At to stojí co to stojí.)

Žádné komentáře:

Okomentovat