15.10.2009
Na broučky jsme si zvykli, záchod už voní, koupelna a kuchyně už vypadá trochu obydleněji. Je třeba ocenit tureckou péči o počestnost studnetek a morální výchovu místních mladých mužů, ale na druhou stranu je fakt, že hlásit každý pozdnější příchod na vrátnici předem a nemožnost přijímat návštěvy na pokoje, to je trocha otrava.
Ten kdo nebydlí na kolejích, prostě nesmí po schodech nahoru. Pan vrátnej tam sedí celý den a má dobře nakoukáno, kdo tady bydlí a kdo ne. Ojoj, nepodařilo se nám ani ošálit nižádným trikem. Když jdeme večer na delší procházku, je třeba sepsat seznam lidí, a nahlásit čas, kdy se zhruba vrátíme. (Kdo tohle ví předem?)
Nuže jsem rozhodila sítě a doufám, že do příštího týdne budu bydlet v Görükle. To je městečko 15 min chůze od kempusu, kde jsou všechny vymoženosti nutné pro život studentstva od potravin až po hospůdky, kde můžete večer posedět a nebo zahrát si místní hru Okey. Hledáme si byt s Karulou, kde bychom měly nějaký nábytek a svůj pokojík, nechcem nic luxusního a turečtí spolustudenti jsou super nápomocní. Takže to snad zvládnem. V sobotu jdu s Teslimou - bomba turkyně, na obhlídku možností a když to nejvyjde, tak je tady ještě Sadettin, kterej by mohl taky pomoct.
Podle všeho pronájem bytu pro více osob by mohlo vyjít na míň než koleje za 305lir, což je taky hooodně dobrá zpráva.
Držte pesti, čím mín peněz utratím za střechu nad hlavou, tím bohatší může být společenský život.:)
Žádné komentáře:
Okomentovat