Ankara je hlavní město Turecka od roku 1923, kdy byla založena Turecká republika a kdy Mustafa Kemal Atatürk přesunul hlavní město z Istanbulu do tehdy téměř bezvýznamné Ankary.
Ankara je proti Istanbulu klidné město, kde není mnoho památek, takže sem turisté nemají téměř za čím jezdit. Proto se tam podle kamaráda Firata, který v Ankaře studuje, žije poměrně klidným životem.
Do Ankrary jsem se vydala s Karu (Německo) a Annou (Rakousko). Dorazily jsme večer a po telefonu jsme byly nasměrovány přímo do kolubu, kde probíhala nějaká párty. Sešli se tam zahraniční studenti co studují v Ankaře z celého světa. Taková menší sešlost ale pomněrně pestrá. Musím říct že akce to byla vydařená a že jsem se docela bavila. Poznala jsem Robieho Robertsona A Habibu Toorawa z Kalifornie. Cana co je sice turek, ale vypadá jako všecno možný, jenom ne Turek. Je vysokánskej, blonďatej s modrýma (?) vočima, spíš jako Americkej basketbalista, nebo skandinávskej bard, ale rozhodně ne Turek. No, ale turek to je, takže jsem se s tím musela smířit.
Výlet do Ankary byl na víkend, spaly jsme u Firata, což je tak inteligentní kluk, že z něho jde strach. Nezastírám, že prosvítá spoustu egoismu a občas mi lezl na nervy, jak mluví rychle. Povídat si s ním bylo zajímavé, ale náročné. Když jdete po ulici, tak mluví, přitom se dívá dopředu a přitom opravdu valí mílovým krokem, takže za ním vlajete, jako prapor. Po čase jsem to vzdala a nasadila trochu míň vnímavý výraz, takže jsem nepochybně přišla o některé zajímavé poznatky z jeho vnímavé mysli, ale zachránila jsem trochu sebeúcty.
To se Firatovi nepochybně líbilo, protože se začal malinko snažit udržet mou pozornost tím, že dokonce věnoval nepatrnou špetku pozornosti taky mým tématům při našich rozhovorech. Achjo. Tihle kluci. Anna a Karu měly na Firata podobný pohled. Nic proti němu. Je to fajn kluk, ale jen pokud s ním nemusíte strávit víc jak tři dny. Zůstat tam dýl, tak by se mi z něho asi zavařil mozek.
Atatürkovo mauzoleum.
Monumentální stavba, jejíž postavení trvalo Turecké republice 7 let, přičemž celou tuhle dobu na ni šlo nepředstavitelných 70% státního rozpočtu. Fotky zde.
Etnografické muzeum
Toto muzeum je rozhodně místo, které stojí zato navštívit. Jestli pojedu do Ankary na jaře, zajdu tam zas. Vstup je 20 lir, nebo pokud máte studentskou muzejní kartu, vstup máte zdarma. (Tu jsem samozřejmě neměla, že.) Muzeum je členité a rozsáhlé. Každý si tam může najít to svoje. Navzdory tomu, že před rokem 1923 byl význam Ankary zanedbatelný, má hlubokou historii. V muzeu najdete expozice vykopávek z nejrůznějších dob a kultur, dopodrobna propracované expozice, které vyprávějí průběhy klíčových bitev, jedna celá místnost je věnovaná bitvě u Canakkale i se zvukovou kulisou, až se mi draly dojetím slzy do očí. Uvidíte vitríny z popisem Atatürkových reforem, obrazy sultánů i generálů, a taky můžete nahlédhout, jak se dělá tradiční Turecké umění od malování po tkaní přes drobné sochařství. Nádhera.
Žádné komentáře:
Okomentovat