Poslední týden Bóšova pobytu jsme spolu strávili v Burse. Respektive v kempusu a v Görükle. Já jsem musela chodit do školy, tak jsem občas skočila na nějakou hodinu.
Derya zůstala v Izmitu se Sulejmanem, tak jsme měli byt pro sebe (a kočku). Bóša rozhodl hned první den, že tady bydlet nemůžu (to jsem ovšem věděla taky), a tak mě potěšilo mě, že mě nepovažuje nějakou zhýčkanou holku. Po dvou nocích jsem se zase zbalila ( po kolikáté už?) a Bóša mi pomohl odstěhovat do prázdného Johannesova bytu na druhé straně Görükle. Kocourovi jsem nasypala plnou mysku a Derye napsala, že už má byt zase jen pro sebe.
U Johanesse - v mém novém domově až do odjezdu do ČR (Juchuuu!) jsme se zabydleli, prohřáli si to tam, zůtulnili a bylo nám krásně.
Večeře u Damly
Damla je moje kamarádka z katedry hudby, poznala jsem ji přes Deryu. Damla nás pozvala s Bóšou v pondělí na večeři. Je to super holka. Přivítala nás v nádherném bytě v Kenturur Kentu (nebo tak nějak), připravila nádherný stůl a celou dobu nás okouzlovala svým vyprávěním. Povídali jsme si o všem možném, ukázala nám svůj byt a zahrála nám i na klavír. Pili jsme červené víno a bylo to prostě krásné. Takovouhle hostitelku jsem v životě nepotkala. Byla jsem naprosto okouzlená. Přinesli jsme jí na ochutnání české vánoční cukroví a byla z něho nadšená! Nakonec Damla otevřela jedno zásadní téma. Rozvyprávěla se o tom, jak by bylo nádherné, kdybychom spolu my dvě bydleli... Rovnou mi vysvětlila jak by se dalo vše přizpůsobit, že bych měla vlastní pokoj i koupelnu, že by se piano přestěhovalo do kuchyně a pohovka zase do pokoje...
Uau...no, tak to je bomba. Nechtě mě popsat ten byt. To království má dvě patra. V prvním je pokoj s koupelnou (potenciální můj) a kuchyně s jídelnou a balkonem. Nahoře je chodba se skříněmi a další pokoj s koupelnou (Damlin) a... balkon. Celý byt je zařízen v jasných barvách, moderním Ikea stylu. Z balkonů je obrovský výhled, byt je v posledním 6.patře, takže máte jednoduše pocit, že lítáte. Je to NEJKRÁSNĚJŠÍ BYT JAKÝ JSEM KDY VIDĚLA.
Problém je v tom, že takové bydleníčko asi nebudu moc platit.
-----------------------------------------------------------------------------------
Důležitou událostí tohoto týdne byly prohlídky potencionálních dalších bytů, na další semestr, jejichž ceny byly přijatelné. Byla jsem ráda, že je tam Bóša se mnou a že to vidět. První byl byt kamarádů od Karu, kteří do bytu 3+1 hledají spolubydlu. Zajímavé bylo, že platit bych mohla jen tolik kolik můžu!! Bylo jim v podstatě jedno kolik. Jenže zaráželo mě, že ani jeden z nich neumí anglicky, tak si nedovedu představit tu komunikaci. No, a když si pak v obyváku zapálili, tak mi bylo jasné, že tam bych nikdy nemohla cítit jako doma. Nedokážu is představit, že bych neustále smrděla kouřem...
Zbývala prohlídka posledního potenciálního bytu.
Ten byl v centru Bursy u Özgünovy učitelky němčiny. Jeli jsme se tam podívat aj s Özgünem (ten se těšil na svou úču, jelikož k ní chová jakési vyšší sympatie). Platila bych cca 150 lir plus energie, kolem a kolem asi 200 lir.To není špatný. Co se mi líbilo, že bych bydlela s holkama - žijí tam dvě, jenže byt je TAK majinkej, že pokoj, který bych měla, by postel a stůl rozhodně nepojal. Navíc...všichni kouří. Ten večer mi řekl Bóša, že se diví, že jsme tam strávili tak dlouho. "Myslel jsem, že půjdeme daleko dřív, když jsem toviděl..." "No, jo, jenže tak to v Turecku nechodí. Tad se nedá nic uspěchat. Musíš nejdřív pořádně poklábosit o blbostech a o životě, než se dostaneš k tomu, proč´s vlastně přišel..." hehe
Nepřestala jsem snít o čistém vzduchu a výhledu z Damlina balkonu.
Žádné komentáře:
Okomentovat