10.1.2010
Nechala jsem si dovézt zimní věci, jako kdyby snad měla přijít zima. Když jsem se na podzim ptala místních Turků jaká tady bývá zima, vypadalo to, jakože to bude hrůza, mokro, vítr a sníh, a že se mám na co těšit. Zatím sníh napadl jen na vrcholky Uludag a na zimní bundu bylo jen asi 14 dní.
Je pravda, že na konci listopadu přišlo chladnější období, kdy jsem byla ráda za teplé spodní prádlo a zimní bundu. Taky fučel pár dní docela studený vítr. A taky je pravda, že tady napadl sníh. Napadl zrána a roztál, ještě než jsem si stihla ráno vyčistit zuby.
Kolem Silvestra už začalo jaro. Od té doby vane vlahý vítr, voní tráva, která nikdy neuschla, a sluníčko se opírá do stromů, které ani nestihly shodit listy.
Včera jsem vyrazila do školy jen ve vestě a to jsem ještě přemýšlela, že klidně mohla zůstat doma. Dnes ráno jsem vstala a zjistila, že je venku tepleji než uvnitř! Ano ano, je tady 22 stupňů. Krátkej rukáv? Proč ne. Večer půjdu běhat a vezmu si třičtvrteční elasťáky.
22 stupňů. Miluju tyhle teploty. Parráda, klidně by takhle mohlo být furt. Užívám si to, není ani vedro, ani zima, je to krása.
Jenže když mi volal Bóša, že byli na skialpech a půjdou na běžky a vůbec, že je v Čechách mrtě sněhu - bílého snížku... tak nějak jsem ráda, že zaskočím domů aspoň na měsíc, prohlídnu si, jak vypadá to bílo a načmuchám se vzduchu, co je třeskutě mrazivý a snad zajdem aj na nějakej ples. (Patří to přece ke klasickým zimním radovánkám, ne?)
Tady je to jako věčné jaro, nebo vlahý podzim, které miluju. (Ale když je v prosinci takhle teplo, nechcu vidět ty teploty v květnu a červnu. Nejsem si jistá, jestli to vedro přežiju.)
Nechala jsem si dovézt zimní věci, jako kdyby snad měla přijít zima. Když jsem se na podzim ptala místních Turků jaká tady bývá zima, vypadalo to, jakože to bude hrůza, mokro, vítr a sníh, a že se mám na co těšit. Zatím sníh napadl jen na vrcholky Uludag a na zimní bundu bylo jen asi 14 dní.
Je pravda, že na konci listopadu přišlo chladnější období, kdy jsem byla ráda za teplé spodní prádlo a zimní bundu. Taky fučel pár dní docela studený vítr. A taky je pravda, že tady napadl sníh. Napadl zrána a roztál, ještě než jsem si stihla ráno vyčistit zuby.
Kolem Silvestra už začalo jaro. Od té doby vane vlahý vítr, voní tráva, která nikdy neuschla, a sluníčko se opírá do stromů, které ani nestihly shodit listy.
Včera jsem vyrazila do školy jen ve vestě a to jsem ještě přemýšlela, že klidně mohla zůstat doma. Dnes ráno jsem vstala a zjistila, že je venku tepleji než uvnitř! Ano ano, je tady 22 stupňů. Krátkej rukáv? Proč ne. Večer půjdu běhat a vezmu si třičtvrteční elasťáky.
22 stupňů. Miluju tyhle teploty. Parráda, klidně by takhle mohlo být furt. Užívám si to, není ani vedro, ani zima, je to krása.
Jenže když mi volal Bóša, že byli na skialpech a půjdou na běžky a vůbec, že je v Čechách mrtě sněhu - bílého snížku... tak nějak jsem ráda, že zaskočím domů aspoň na měsíc, prohlídnu si, jak vypadá to bílo a načmuchám se vzduchu, co je třeskutě mrazivý a snad zajdem aj na nějakej ples. (Patří to přece ke klasickým zimním radovánkám, ne?)
Tady je to jako věčné jaro, nebo vlahý podzim, které miluju. (Ale když je v prosinci takhle teplo, nechcu vidět ty teploty v květnu a červnu. Nejsem si jistá, jestli to vedro přežiju.)
Žádné komentáře:
Okomentovat