Mužský a ženský svět v Turecku

13.3.2009
Mužský a ženský svět je v Turecku od sebe poměrně jednoznačně oddělen.

Mužskou doménou je všechno mimo dům. Politika, obchod, správa obce, všechny novinky a hlavně hra Okey. Ženským světem je domácnost, děti, vyklepané koberce, čisté prádlo, správně zavařené dýně, domácí šťáva, výroba ayranu a tisííííce dalších malých věcí, které nikdy nekončí a o kterých by se dalo donekonečně klábosit, znovu a znovu probírat s každou příbuznou zvlášť.

 

Dnešní odpoledne jsem strávila s kamarádkou Sehar v domě její rodiny.  Když jsem šla na místo srazu, procházela jsem mužským světem – ostatně jako pokaždé, když jdu po ulici. Ve všech těch čajovnách jako obyčejně seděli černo-šedě odění páni společnosti a řídili tento svět. Jednou souhlasným mlčením, jindy vášnivou argumentací. Hráli ty svoje turecké hry, pili čaj a kouřili cigarety. Sledovali televizi – v každém rohu čajovny jedna – rozebírali politickou situaci, nebo hovořili o počasí vzhledem k nadcházející zemědělské sezóně.

 

Když mě Sehar zavedla k nim domů, vstoupily jsme do úplně jiného světa. Vřele mě přivítaly všechny příbuzné, teta, sestřenice, dvě sestry, dvě malé neteře... Maminka nám nalila domácí štávu a čekala co na ni řeknu. Šťastně se usmívala, když mi chutnala. Usadili mě do jednoduchého pokoje se dvěma pohovkama, pečlivě přikrytýma barevným přehozem, koberec, stoleček a televize. V rohu stály kamna. Maminka po chvilce klábosení se Sehar přinesla vyschlé větve a začala je rovnat do kamen. Celé to vypadalo trochu bizardně, když tam tak stála s plnou náručí dříví na čistém koberci a za ní se rýsovala plazmová obrazovka. Po chvíli usilovného bodylanguage se podařilo vysvětlit, že topit není potřeba a tak jsme si mohly se Sehar nerušeně povídat.

 

Seher mi dnes odpoledne vysvětlila spoustu věcí.

 

Rodinný dům, kde bydlí tři rodiny, to je standart. Bydlet před svatbou se svým vyvoleným – absolutně nepřípustné. („Es geht nicht!“)

 

Pak jsme se bavily se Sehar o  jejím příteli ......., který je teď na vojně a těšit se na sebe budou ještě šest měsíců. „Můj otec neví, že mám přítele. My v Turecku nemluvíme s otci o přítelích.“ Vysvětlila mi.

 

„A jak dlouho se s Hasanem znáte?“

 

„Šest, nebo sedm let, evet.“

 

(Ojoj! Tak tajit Bóšu před tebou, tati, po celých šest let by mě skutečně nebavilo!)

 

---

 

 

Učily jsme se se Sehar trochu němčinu, a když přišel čas večeře, přišla se mě maminka zeptat, jestli nevadí, že bude s námi jíst i otec. (!)

 

„Ja, natürlich, es macht nich!“ vykoktala jsem překvapeně a byl to pro mě další důkaz, že bariéra a velká opatrnost v kauze muž a žena skutečně existuje.  Další takovou věcí bylo, že jak jsme všichni byli nadšení, že jsem Sehar navštívila, tak mě zvali, ať tam přespím. Maminka se smála od ucha k uchu rukama dělala „zvací gesta“ a pak něco říkala, zakončila to typickým „Problem yok!“ a Sehar přeložila, že mě maminka ubezpečuje, že v domě skutečně kromě otce není žádný jiný muž, takže přespat klidně můžu, a vše je v cajku.

 

---

 

Kluci a holky  – zvlášť v tradičnějším prostředí některých rodin –  se  tady drží skutečně poměrně odděleně. Někteří jsou tradičnější, někteří jsou míň. Občas mě ale věci trochu překvapí.

 

Bavili jsme se o tom s Özgünem. Může pak manželství fungovat, když se jedni o druhých vlastně nic pořádně nenaučí? Kluci nemají tucha o holkách a holky taky nemůžou čuchat ze vzduchu, jak si to kluci představujou. Shodli jsme se na tom, že je to něco, co utváří společnost. Manželství je pak (pokud nepočítám první dva roky nadšení) taková firma co zajišťuje prřžití generace, vychovávají se děti a plní  každodenní povinnosti. Proto je chození s někým velkým dobrodružstvím, protože je to tajné, že. Svatba je pak velká událost, která je také nejslavnější a nejzářivější vzpomínkou na celý život. Provází ji spoustu ceremonií, tradic a procedur, nevěsta je v upřímném centru pozornosti, neboď provdané příbuzné vědí, že nevěsta prožívá ty nejkrásnější dny právě v době svatby a svobodné sestřenky a sestry se nemůžou dočkat, až se to obrovský štěstí přihodí také jim, až budou na nevěstině místě. Matka je na svou dceru pyšná, protože ví, co všechno ji naučila a teď se ukáže, jak kvalitní byla její výchova. Otec si spokojeně mne ruce, nebot zaopatřil další ze svých dcer. Navíc se mu rozšiřuje okruh známých o a zeťe a jeho rodinu a to je další záruka stability a bezpodmínečné pomoci v nejrůznějších situacích.

 

Po svatbě se nevěsta v některých oblastech a tradičnich rodinách zahalí do šátku a už ho nesundá. Je to symbol a znamení toho, že už není k mání. To znamená, že šátek není jenom symbolem ortodoxie ve víře, ale také naznačuje sociální a rodinný stav žen.

 

---

 

Seher je krásná holka, nosí moderní oblečení, perfektně by zapadla kamkoliv do Evropy. Je bystrá a mluvit s ním můžu o čemkoliv (i když mluvíme Německy, tak se nikdy nestalo, že bychom se nepochopily. Mám pocit, že my spolu mlvíme nějakou speciální řečí a ani nepotřebujeme otevřít pusu.:)

 

...no, ale navzdory všemu, Seher, díky tomu kde vyrostla a díky kultuře, která je v ní zasetá, je prostě jiná.

 

Ale spojuje nás otevřenost a zvědavost. Žádné předstdky, žádné závěry. Jen věci přesně tak jak jsou.