14.1.2010
Včera jsem znova přemýšlela, co provedu s násleujícícm semestrem, ale když jsem si vzpomněla na všechnu tu snahu, jakou jsem vynaložila na to prodloužení...
Důležitý je mít plán.
Dumala jsem, jestli vůbec dělám dobře. V noci jsem se převalovala s migrénou a nemohla jsem spat.
Celej semestr jsem s tím prodloužením mělo tolik starostí! Tolik jsem o to celou dobu stála. Psala jsem tisíc mailů na obě univerzity, kooridnátorům, děkanům, rektorům, do různých nadací i na ministerstvo. Teď mám na dosah status Erasmus na další semestr, ovšem na "zero-grant."
Co když to nechám plavat? Co když se nakonec rozloučím definitivně, nechám propadnout letenku a nevrátím se?
Včera jsem znova přemýšlela, co provedu s násleujícícm semestrem, ale když jsem si vzpomněla na všechnu tu snahu, jakou jsem vynaložila na to prodloužení...
Důležitý je mít plán.
Dumala jsem, jestli vůbec dělám dobře. V noci jsem se převalovala s migrénou a nemohla jsem spat.
Celej semestr jsem s tím prodloužením mělo tolik starostí! Tolik jsem o to celou dobu stála. Psala jsem tisíc mailů na obě univerzity, kooridnátorům, děkanům, rektorům, do různých nadací i na ministerstvo. Teď mám na dosah status Erasmus na další semestr, ovšem na "zero-grant."
Co když to nechám plavat? Co když se nakonec rozloučím definitivně, nechám propadnout letenku a nevrátím se?
- - -
Vracím se a dělám, jako kdybych musela. Co mě sem proboha táhne?
- - -
Mám docela pokrk neustálé závislost a polovičatých dočasných řešení. Samostatnost a suverenita. To je to, co mi tady dost chybí. Vždyť si nemůžu zajít sama ani do knihovny! Proč? protože I když se snažím mluvit turecky, tak mi tam pan knihovník nerozumí. Navíc nemám (stále ještě) studentskou kartu, takže mi stejně nic nepůjčí.
Chci si vystavět svůj vlastní svět postavený na vlastních rozhodnutích, ve kterém budu panovat. Chci svůj vlastní byt a svůj vlastní příjem.
Nechci se během semestru zase pětkrát stěhovat a nechci být ve stresu pokaždé, když je třeba něco zaplatit.
Takže:
Jak jsem se tak učila na zkoušku z angličtiny, dostala jsem najednou velmi velké odhodlání tak jsem toho učení nechala. Hezky jsem se oblíkla, poladila vizáž a vydala se sebevědomě do první jazykovky zeptat se na práci.
BBC language school byla hned na raně, tak jsem tam zašla. Bylo to překvapivě docela příjemné. Dostala jsem kafe a povídali si se mnou o plánech na další semestr otevřít novou Speaking class. Pan vedoucí vykládal o tom, že budou rádi za každého native speakra (nevysvětlovala jsem mu, že v Česku se nemluví anglicky.), požádal mě, abych zaslala životopis a že si promluví se ještě vyšším vedoucím.
Mám z toho docela dobrej pocit. A když to nevyjde, tak nic. Najdu si vlastní studenty, už mám plán. Když budu učit šest lidí za 75 lir na měsíc, tak budu mít na nájem a ještě na nějaký jídlo. 
Musí to vyjít. A bydlení... zítra ráno se jdu podívat zas na jeden byt. Akorát bych bydlela s nějakým klukem, tak uvidíme, jak na mě bude působit. Özgün říkal, že je spolehlivej.
Musí to vyjít. A bydlení... zítra ráno se jdu podívat zas na jeden byt. Akorát bych bydlela s nějakým klukem, tak uvidíme, jak na mě bude působit. Özgün říkal, že je spolehlivej.
Žádné komentáře:
Okomentovat