7.10.2009
Volala mi Sezen, že se v pondělí 5.10 koná malý výlet pro studenty po okolí Bursy. Nejdřív jsem nechápala, proč se exkurze po Burse děje jenom pro 4 vybrané studenty, ale cítila jsem se každopádně celkem privilegovaně, když jsem byla mezi nimi.
Sraz byl v jednu hodinu pře hotelem Holiday Inn tady v kempusu. Když jsem sledovala lidi co se kolem nás motali, postupně mi docházelo, že je to oficiální reprezentační akce.
Ti provilegovaní studenti jsme byli my Erasmáci: Karu z Německa, Ella a Agnes z Polsak a ja. Pak tam byli další mladé lidičky, holky se šátkama na hlavě, fešní kluci, nějací kravaťáci a pěkně oblečené slečny co měly trochu organizační funkci. Stály tam tři autobusy, tak mě potěšilo, že se nebudeme muset kodrcat MHD. Slunko peklo a než jsme vyrazili, šlo se na oběd. Jujda, mňam mňam, polívečka a hlavní zeleninovo masová mňamka aj s dezertem. (Turecký rýžový puding). Ve svých Rejoycových gaťkách s brašničkou přez rameno jsem se cítila trochu nepřipravená. 
Celý den nás vozili klimatizovaným busem po nejlepších místech v Burse. Provázel nás člověk z ambasády, co podával výklad nejdřív v Turečtině a potom (podstatně zkrácenou verzi) v angličtině. Byli jsme se podívat na 600 let starý strom – nádhera. Dvě mešity a Otomanská vesnička Cumalikizik... jojo, přesně tam jsme byli včera... Nevadí. Dnes jsme se dověděli, že je tady nejužší ulička na světě. Babičky už neprodávaly jen se vesele smály, proč jsme přišli tak pozdě.
Celý den nás vozili klimatizovaným busem po nejlepších místech v Burse. Provázel nás člověk z ambasády, co podával výklad nejdřív v Turečtině a potom (podstatně zkrácenou verzi) v angličtině. Byli jsme se podívat na 600 let starý strom – nádhera. Dvě mešity a Otomanská vesnička Cumalikizik... jojo, přesně tam jsme byli včera... Nevadí. Dnes jsme se dověděli, že je tady nejužší ulička na světě. Babičky už neprodávaly jen se vesele smály, proč jsme přišli tak pozdě.
Pak byla večeře v nádherné restauraci, na stole byly vlaječky Turecka a EU, starali se o nás nažehlení číšníci a oslovavali mě madam.
Přijeli nějací důležití pánové z ambasády a jeden ze Španělska. Probírala se Evropská témata. Já jsem ale seděla u špatného stolu, tak jsem se brzo docela nudila. Zítra je prý nějaká konference.
Říkala jsem si, že zaskočím, abych se dověděla něco nového a Ejhle! Jen co jsem dorazila na Rektorát, obdržela jsem cedulku se svým jménem, sluchátka abych slyšela překlad a byla jsem uctivě usazena do křesla v přednáškové síni. Všechno bylo vyzdobeno symboly Turecka a Evropské Unie, slavnostní proslovy a optimistické povídání o turecké budoucnosti v Unii.
Musím říct, že se cítím jazykově naprosto nedostatečně vybavena. Musím holt zabrat. Taky mám mezery v politice, ale uhrála jsem to dobře, nikdo nic nepoznal. Povedlo se mi vytvořit pár relevantních otázek a nakonec dokonce i smysluplné rozhovory se studenty fakulty Mezinárodních vztahů. (Baví mě povídat si s chytrými lidmi ;)
Tahle konferance byla ÚŽASNÁ. Myslím, že se mi pomalu tříbí téma na diplomovou práci. Věděla jsem už v ČR, že chci psát o Turecku. Jenže to je obrovské množství možných témat ke zpracování. Teď mě nadchla tahle otázka Turecka a Evropské unie. Bylo mi až líto, když jsem si uvědomila jak moc se Turecká vláda snaží do EU dostat. Jak věří v brzský vstup a ve svou budoucnost v EU. Můj názor možná znáte. Já Turecko v unii nevidím. Turecko potřebuje ještě spoustu času aby se samo vykřesalo z některých svých problémů. Když jsem tam tak seděla a poslouchala unaveného překladatele, napadalo stále dokola několik zásadních věcí. Jak se chce Turecko potýkat s extrémními rozdíly mezi východem a západem? Jak chce zvládnout náboženské extremizmus? Jak zajistí dodržování zákonů a nových předpisů, které byly vydány ve sjednocovacích procesech v rámci přístupových rozhovorů s EU na venkově a okrajových oblastech? Vždyť v Turecku stále existují negramotní lidé! V ortodoxních muslimských oblastech nechodí dívky do školy, protože by musely sundat šátek z hlavy!
Zásadně nesouhlasím se vstupem Turecka do EU dokud si svoje otázky samo nevyřeší, protože jinak by vstup znamenal přenesení odpovědnosti za řešení těchto problému na hlavy politiků, kteří mají už tak svých starostí dost.
Nechme toho. Pak byl oběd. Nikdy jsem nazežila tak slavnostní „Politický“ oběd. Slavnostní tabule jak ze škatulky, všechno dokonale srovnané do pravých úhlů. Číšníci s dokonalými pohyby a grifem. Čtyři chody a dezert vypadal jak umělecké dílo. Celou dobu jsem si povídala s Johanesem, což je koorinátor Erasmu z fakulty mezinárodních vztahů na německé univerzitě v Siegenu. Ten kluk ví hodně o Turecké politice, ekonomice a jeho vazbách na EU! Je s ním zároveň aj sranda. Povídali jsme si taky o normálních věcech a bavilo mě jeho sebevědomí, když hodnotil výkony a proslovy zahraničních politiků. (hehe)
Po obědě mě to už unavilo. Probíhala diskuze při které byly otázky zodpovídány ryze politickým způsobem – to znamená že ze spousty slov nikdy nejste moudří – a navíc překladatel zněl, jakože dvě noci před tím nespal, a bylo těžší rozumnět souvislostem. Všichni mluvili víc turecky než anglicky a kromě toho, že překladatel spal, ještě mě šuměly sluchátka tak jsem to vzdala a šla dom.
Mám o čem přemýšlet, a potkala jsem zajímavé lidi. Doufám, že je budu moct navštívit. Studenti, co se účastnili, byli ze všek koutů země, z různých univerzit. Na fotce je Yamur z Vanu. Yamur znamená dešť.
Žádné komentáře:
Okomentovat