4.11.2009, Persembe
Dneska mě to škole trochu zprudilo. Jakoby najednou ode mě odešly všechny síly. Najednou se srazilo mraky věcí dohromady a já jsem tak moc potřebovala spát. Ve sboru jsme dostali nový noty, všichni to dávali napoprvé, já v tom plavu, protože když se učí nový noty, tak zpívají beze slov, jen pojmenovávají noty jako DO,RE, FA, SO, LA, SI DO. A já umím číst noty jako C, D, E, F, G, A, H, C ... Takže zpívám LALALA. A zním absolutelly wird. Taky nechápu jak to můžou holky zazpívat z listu prostě napoprvé správně.
V němčině jsem jednou chyběla a mám pocit, že jsem tam nebyla celej semestr. Je to tím, že oni mají docela perfektní systém. Probírají jedno téma ve všech předmětech, takže mluví například o Kultur erleben jak v hodinách gramatiky, tak lexikologie, tak v konverzaci... a já dojdu jen na konverzaci, takže mi chybí neustále mmmmmrrrrrraky věcí. Dneska jsem se dověděla, že mají všichni okopírovaný další knížky, takže mám fakt co dělat....
Nikdo se se mnou nebaví o prodloužení pobytu. Doma na univerzitě všichni všechno zamítli a tady mi akorát opakujou že jsem wellcome, ale musím si na to sehnat peníze. (což je přesně to, co teď neumím vyřešit.) Jaktože je tady mrtě lidí, co tady ani nechtěli být, rodiče jim všechno platí plus dostanou od státu dvojnásobek toho co dostanu já.
V našem nádherném fialovém bytě stále není teplo... internet... teplá voda...aspoň že nám nekape dřez. Už se nevracíme domů, abychom vysušily kaluže vody na podlaze. To je cool.
Člověk nikdy nic nedostane zadarmo, ale poslední dobou mám pocit, že platím za všechno dvakrát. Veškerá snaha, všechna ta energie... Když někde ušetřím, tak jinde se ty prachy ode mě stejně vypaří a neudělám s tím nic. Mám pocit, jako by mi za krkem seděla velká hnusná opice, co se ti furt škodolibě směje, cuchá ti vlasy, takže nikdy nemůžeš vyjít narovnaná a upravená.
K čemu je ta práce? K čemu studuješ tři jazyky z nich ani v jednom není možné udělat pořádny pokrok? Turecký tanec, hudba a politika? Proč čteš tři noci veškerou přístupnou literaturu o politických vztazích Turecka a Eu, když ti při pondělní prezentaci profesor stejně nedovolí otevřít debatu na kontroverzní témata, jako je ta zatracená genocida Arménu?? Podívej se tředba na mou spolubydlící Karu. Přijela ani neměla víza. Já měla vyřízené všechny papíry a stejně mi stipendium nepřišlo, protože v některé kanceláři ztratili klíčový dokumenty.
Dneska jsem se zastavila uprostřed křižovatky a bych se podívala na oblohu. Bylo tam tolik prostoru... měla jsem pocit, jako když se vynoříš z vody z pěti metrů potom a můžeš se znova nadechout. Jako když si vzpomeneš jak vlastně vypadá světlo. „ ...a oblaka velká rychleji než jinde plují...“ velké mraky velkolepých tvarů pluly tím mořem a já jsem si vzpomněla na starou hru, co jsme vždycky hrály s Haničkou Šlezingerovou, když jsme chodily do Šlapanic na základku. Šly jsme po dně oceánu, velké mraky byly vlny na hladině a ptáci byli jako ryby. Dívaly jsme se skrz hladinu na slunce ze spodu a cítily se jako podmořští tvorové.
Musím si znovu uvědomit kdo jsem a co tady vlastně dělám.
Když jsem šla po naší ulici s analoženým trhajícím se batohem, a plnou náručí knížek, kterým nerozumím, viděla jsem dva lidičky, jak jdou ruku v ruce, skoro se vznášeli, vláli jim vlasy a smáli se. Skoro jsem zapomněla, že jsem vlastně TAKY ZAMILOVANÁÁÁ...
Teď sedím, Budha cafe na internetu, hraje tady turecká temperamentí hudba a voní vodní dýmky. Venku prší a já jsem si objednala frapuccino za 4 liry. Kašlu na to. Přečtu si bratrovy stránky, a budu chvilku čučet na to, jak se kluci honí za balonem. Ten fotbal je docela relax záležitost.
....
KONEC
Žádné komentáře:
Okomentovat