Když jsme se s Karu vrátily z hor, a kluci nás vysadili u kolejí, měla jsem jen pár minut na sprchu. Pak se totiž strhlo něco jako hon na oslavenkyni. Na jednu stranu jsem měla radost, že někdo zaregistroval tento můj slavný den a má snahu něco slavit, ale na stranu druhou to bylo na mě po tak krásném silném víkendu trochu moc. Potřebovala jsem spíš procházku, nebo si zavolat Bóšovi... místo toho jsem dostala vyhubováno od Azíze, kde se courám, když mám narozeniny, že chtěli dělat oslavu a já tam jako nejsu. Udělala jsem si na to v nervech misto, jen proto, že by bylo nezdvořilé je poslat do háje. Ale byla jsem fakt ráda, že většinu 11.října jsem prošlapala po horách....
Hezky jsem se oblíkla a nechala jsem se unášet proudem událostí... obdržela jsem dárečky ty mě moc potěšily. Pak se taky pilo na mou počest u nás na pokoji (ještě stále mám v kuchyňce sběr skleniček snad z celého patra...) Vodka Istanblue je celek dobrá, ale není nad Finlandiu (že, Mike? :)
Holky mě udělaly super radost, složily se na bomba šálu, co jsem viděla v obchodě. Hrozně se mi líbila, ale byla docela drahá. TAk tam taky zůstala.....juchajdá, teď ji mám kolem krku a je MOJE. :)
Azíz mi dal krásného andělíčka na stříbrném řetízku. Pěkná paráda.Ach jo Azíz...je fajn, ale byl by víc fajn, kdyb mě přestal vyčítat pokaždé když se vidíme, že jsem se celý týden neukázala. Pak musí vyprávět co jsem dělala a on si u toho v pokoji zapáli cígaretu.Nabídne mi čaj, a než se to uvaří, tak su přdušená. Všichni si asi dokážete představit jak to mluju.
Ok, takže posezení s polákama a ostatníma národnostma bylo celkem živelné a fajn. Obdržela jsem několik "buchet" se zabodnutou svíčkou, takže jsem si mohla několikrát přát narozeninové přání a taky bude co ke snídani. Cool :)
Žádné komentáře:
Okomentovat