Konec 14. týdne

10.12.2009

Doma teď myslím začíná vánoční čas...

Všecno se uklidňuje.

Cítím se líp.

Mám věci u Deryi začínám si zvykat. Vybalit si není možné, protože kocour by to rozcupoval. Navíc není stejně nikde místo. Tak mám věci stále v batohu. Jediný co mě pořád dráždí, že všechno stále smrdí po tom kouři. Asi to nahážu do pračky, je třeba to aspoň někde rozvěsit - na chvílu... to bych musela kočku někomu půjčit.

Spacák mi už vysmrádl. Puch kouře a rozpuštěných plastů je pryč. Takže spím v teple. Seženu si návleky na nožky a rukavice bez prstů, abych mohla pracovat večer na počítači a bude taky pořešené.

Plyn nám zapojí za tři týdny. Upřímně, už mi to ani nevadí.

Musíme vyřešit s Deryou spaní. Pohovka a postel jsou každá v jiné místnosti. Musíme to vymyslet tak, abysme obě hajaly v jednom pokoji a v druhém mohla řádit kočka.  To půjde.  (Jde o to, že kočka byla v noci s Deryou a nenechala ji spát. ) Já se ve svém mammutím spacáčku vyspím na zemi a Derya se vrátí do své postele (i když tam nechce, protože jí to připomíná doby, kdy tam spali se Sulejmanem...)

Ráno uvaříme čaj, pokecáme a pak se stejně jen obleču, umyju a den strávím v kempusu. Učit se můžu v knihovně, takže už vlastně ani nepotřebuju doma stůl.

Mít věci stále v kabeli, je trocha nepohodlné, to je pravda, ale taky si na to můžu zvyknout, že.

Derya je smutná. Bude jí chvíli trvat, než si zvykne že její čtyřletá láska teď  žije, studuje a pracuje v Izmitu - 250 km od Bursy. Je to pro ni obrovská změna. Cítím, že nechce zatím na bytě nic měnit. Stále vidí možnost, že se tam Sulovi nebude líbit a vrátí se zpět. Derya potřebuje čas.

Uvidíme, jak se to všechno vyvine. Všechny možnosti jsou otevřené. Třeba se budu ještě stěhovat. Kdo ví.

--------------------------------------------------------

Můj biorytmus říká, že je čas na skořici, koledy a svíčky.  U nás je čas vánoc vždycky nejmagičtější období. Naprostá třpytivá a voňavá krása. Mamča má vždy vyzdobený dům už po první adventní neděli. Na stůl položí svíčku ve skleničce.Ta sklenička má vzor, takže rozprskává světlo tak, že to vypadá, jakoby na stole zářila vězda. Mamča chce každý rok péct cukroví jen symbolicky. Jen aby to provonělo dům. hehe. Jenže pak má třináct druhů ani neví jak. Babička je perníková královna. Bude letos zase péct? Její nádherné vzory z bílého cukru bych poznala mezi tisíci. :)

Zdá se mi zvláštní, že letos na Vánoce doma nebudu. Byla jsem docela statečná, když jsem to tak v červenci rozhodla. Ale teď...