Včera v noci jsem si pěkně vyprala - poprvé po Bengálské noci konečně se dostala k takovým těm udržovacím nutným pracím - přišila si utrženej knoflík a zašila punčocháče... (jako malá jsem je nesnášela a ejhle teďka je miluju. Spím v nich. :)
Ráno jsem vylezla ze spacáku a šla mi mi pára od pusy. Došlo mi, že se ochladilo. Koukla jsem z okna, a viděla že na Uludag nasněžilo. To znamená, že počasí se ochladilo i tady v údolí, i když tady sníh očekávat nemůžeme. Rozdělila jsem se s kocourem o snídani - má rád mou misku - a šla jsem na zkoušku ze zpěvu. Nevím jakou jsem dostala známku, ale vím, že jsem to zvorala. Mám v krku kostky ledu. Neva.
Derya je v Izmitu se Sulejmanem. Pomáhá mu se zařizováním nového bytu.
Po škole jsem prošla Görükle a po obchodech posbírala nějaké věci, co mi chyběly. Boty, nové gaťata, voňavé tělové mlíčko, dlouhé rukavice bez prstů, abych mohla pracovat na počítači, ale měla tlapky v teple. Něco takového potřebuju ještě na nohy (nejlépe červené, protože ta barva hřeje už od pohledu) a bude dobře.
V pátek dorazí Bóša. Neskutečně se těším. Zabookovala jsem hostel v Istanbulu na čtyři dny, takže bude spousta času na zevrubný průzkum.
Žádné komentáře:
Okomentovat