1.3.2010 Pazartesi
Dobré datum na začátek v práci. První den byl dobrý. Měla jsem tři třídy a všechny mě bavily. Je fakt, že rozmluvit je bude fuška, ale můj úkol není naučit je gramatiku, nebo slovíčka. Můj úkol je, naučit je, že Angličitna funguje – i když věta není gramaticky správná.
Ale pozor. Zpráva dne. Terez byla dneska hustá. Celá nadšená jsem se po jazykovce vydala do kempusu na svoje vlastní hodiny a měla srad s Deryou. Gratulovala mi k nové práci a probrali jsme aj tu cenu. Nakonec jsem se konečně dovolala kamarádce Özlem, která taky učí na jazykovce a ví jak to s těma cenama chodí. A ta mi řekla. Podržte se, že se běžně platí za hodinu 15 až 20 lir. No tak to mě podrž. Výborně, řekla jsem si. Teď jsem měla svůj požadavek ještě podloženej, takže jsem věděla, že chtít víc peněz není žádost o Kofolu v Americe. Znova jsem to promyslela a zjistila, že vlastně (i když mě vyučování fakt baví) nemám na to vlastně čas. Musím s věnovat diplomce, učit se tři jazyky, chodit do školy, povídat si s Turkama, chodit s nima na čaj a psát článek na mezinárodní konferenci... takže jsem se vydala znovu do BBC a vysvětlila Mustafovi, že za 10 lir nemůžu pracovat. Za prvé nemám kdy, a za druhé když už, tak potřebuju aby mi to zaplatilo aspoň nájem, jelikož nemám stipendium a musím si všechno platit sama. Hodila jsem na něho takovej ten pohled, jakože určitě ví, o čem mluvím a že to fakt není jednoduchý, když se musím živit sama. Chápavě přikývl, zavolal šéfovi, se kterým mluvil turecky, pak jsme ještě chvíli smlouvali a nakonec si plácli na 15 lir za hodinu.
Tak to bylo poprvé, co jsem si diktovala výši platu. Docela dobrý, ne? ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat