2.12.2009
Miluju knihovnu. Je plná ispirace.
Nešla jsem dnes do sboru, musím si koupit letenky a zabere to trocha pátrání po netu. Vystoupila jsem z dolmuše a vydala se směrem ke katedře hudby. Po krátkém přemýšlení a soustředěné rychlé kalkulaci jsem se rozhodla změnit směr a vydala se ke knihovně. Měla jsem štěstí, jedna ze zásuvek pod okny s výhledem na hory byla ještě volná.
Studovna je téměř plná, nikdo nemluví, jen šum papírů a občasný šepot naplňuje prostor mezi stoly a bílými sloupy. Naproti mě sedí kluk, hledí do vínově červeného počítače Saio, ikony na ploše mají růžovou barvu. (!)
Krásná holka s dlouhými vlasy přišla a nechala ze sebe sklouznout kabát, posadila se k prázdnému stolu, letmo se rozhlédla, pak otevřela knihu a napila se vody z půllitrovky. Prohrábla si vlasy a začala číst.
K vedlejšímu stolu přišel tmavý kluk, pozdravil kamaráda, podali si ruku a dotkli se navzájem spánky - z jedné i z druhé strany - jak je tady tomu zvykem. Nově příchozí by se mohl jmenovat třeba Mustafa, nebo Osman.
...
Tohle přemýšlení a pozorování mi dělá hrozně dobře. Po víkendu v Eskišehiru se cítím daleko líp. Bojovat nemá cenu. Je únavné plavat proti proudu a nikam se stejně nedostanete. Spočítám si teď pečlivě náklady na svůj pobyt tady a když to nepůjde, tak prostě pojedu domů. Diplomku můžu taky napsat tam. Je to sice dost krkolomná představa, psát bez místních zdrojů, ale...Asi je přirozeměnší snažit se líp číst události, abych pochopila kam se má můj život ubírat... je to taková nápověda.
Vzhlédla jsem k obloze. Můj Bože... pocítila jsem skoro závrať. Je druhého prosince, venku svítí sluníčko a po modré obloze jsou roztahané závoje lehounkých bílých pavučinek. Moje duše by si nejraději lehla někde na trávu pod strom s výhledem na tuto nádhernou oblohu, zdroj a symbol svobody a inspirace.
Prožívám teď okamžik příjemného uvolnění a uvědomnění. Nejdůležitější je vědět co chci (aby mě věci nemátly) a taky komunikace s mým andělem. Neměla bych na něho zapomínat.
Učit se je dobrá věc. A já jsem připravená učit se celý život. Ale možná už jsem ve věku, kdy potřebuju taky něco vyprodukovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat