4.1.2010
Zpráva, která křísí všechny pozitivní nálady je ta, že přijede Bóša.
Zpráva, která křísí všechny pozitivní nálady je ta, že přijede Bóša.
Týden po Ankaře jsem se chystala na přílet mého milavaného Bóši. Snažila jsem se dát dohromady následujících 14 dní, aby šlo všechno jako po drátkách. Před námi jsou taky Vánoce! Tyjo, to je fakt zvláštní pocit. Tady jestli někdo ví že je 24.12. Štědrý den, tak si to někdeš vygooglil, jen aby mi udělal radost. :)
No, netřeba říkat, že Vánoce miluju a že pro mě znamenají krásný čas s lidma co se s nima máte navzájem rádi. Zaposlouchala jsem se do Vánočních písniček, co mám v MP3 a zavzpomínala na to, jak asi mamča letos vyzdobila dům... Ale kromě lehkého zamyšlení jsem se s Vánocemi letos nijak extra nezabývala. Je pravda, že Erasmáci dělali nějakou Christmas party, ale mě to přišlo jako podivná náhražka. Kdybych chtěla slavit Vánoce po Evropsku, tak bych jela dom. Jednou su ale v muslimské zemi, tak jsem se letošních vánoc tak nějak vzdala. Stejně by to byly ty nejkýčovitější a nejnepřirozenější Vánoce jaké si dovedu představit.
Kromě toho jsem měla jiné starosti. Bydlení s Deryou bylo studené jak na teplotu, tak na vztahy. Derya vůbec nemluvila o tom, na čem jsme se dávno domluvily,. Źe totiž pojedeme tento víkend aj s Bóšou do Eskišehiru za její rodinou. Pokaždé když jsem toto téma otevřela, byla vyhýbavá a nevypadlo z ní nic kloudného. Napínalo mě to na skřipec, ale nakonec jsme se s Bóšou přizpůsobili. Vše je jak má být. Udělali jsme si vlastní program.
No, ale abych nepředbíhala. Týden před Bóšovým příjezdem jsem se potýkala s divokou zvěří, zjistila jsem, že mi prokousla mou nanejvýš milovanou fleesku a proběhla se s mým šátkem zamotaným do drápů...
Derya mi oznámila, že se Suleyman vrací a v Izmitu bude pracovat jen tři dny v týdnu a bude trávit půlku týdne s Deryou v Görükle. To znamená, že se zase stěhuju.
Žádné komentáře:
Okomentovat